Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Mateřská škola Studánka

http://www.msstudanka.estranky.cz/

Odkazy

firmy

MAS nabízí ke stažení

katalog řemesel a služeb

úřady

 

Nabídka práce

nabidka prace

Aktuální počasí

Počasí dnes:

16. 12. 2017

zata

Bude oblačno až zataženo, ojediněle sněhové přeháňky nebo sněžení. Denní teploty 0 až 4°C. Noční teploty 0 až -4°C.

 

http://www.spov.org/aktuality/default.aspx

http://www.masceskyles.cz/

http://www.vodakva.cz/cs/

http://www.vso-halze.cz/

http://www.vsozc.cz/cs/

http://www.soccernosin.cz/

Obsah

Povídání o naší obci

 

Z historie naší Studánky

Pravděpodovbný vznik Schőnbrunnu – Krásné Studánky jako rytířského sídla je možno datovat kolem roku 1300, jistě dříve než založení Schőnwaldu – Lesné, vzhledem ke svému směrem na západ se rozpřáhajícímu katastru. První písemnou zmínkou je Studánka připomínána k roku 1407, kdy patřila do majetku členů známého rodu rytířů z Trautenbergu.

Název Studánka je pravděpodobně odvozen od studánky s mimořádně dobrou vodou, která bývala v horní části vsi. Ještě dnes v těchto místech vyvěrá pramen, který by si zasloužil důstojnou úpravu.

Rozloha katastru obce je ohraničená severozápadním svahem Rozsochy 757m n.m., východním svahem Polomu 710 m n.m., bývalým mlýnem u koupaliště a samotou před Tachovem. Do katastru patří také někdejší vesnička Hőlldroth (Pekelná pastvina) dnes samota Pastvina. V minulosti vesnicí procházelo několik cest místního významu např. do Dlouhého Újezdu, na Pastvinu, dále Bažantov a Lesnou, Písařovu Vesci nebo Mýto. Z těchto komunikací zbyla pouze okresní solnice z Tachova na Lesnou.

Pověst O čarovném kamenu ve Studánce

Obec Studánka ( Sedláček uvádí starší jméno Šomprun) vznikla poblíž pramenu s mimořádně dobrou vodou. Už dlouho předtím byla známa uprostřed lesů studánka, ke které se scházelo obyvatelstvo i ze vzdálenějších míst jako ke „krásné studánce“. Nedaleko vsi byl postaven později i zámek, o kterém je nejstarší zmínka ze 17. století. Jeden z jeho majitelů z rodu Trautenbrgů byl vášnivým lovcem. Celé dny a často i noci trávil lovem zvěře v lesích. Znal zde každou cestičku, každý kout a proto mu neušly lidské stopy, které zde několik dní nacházel. Tu byla čerstvě otesaná skála, tu přehrabáno dno potůčku, tam zase vyhloubena jáma.

Netrvalo dlouho a pán ze Šomprunu odhalil příčinu. Přistihl jednou z rána v houští cizince velmi tmavé pleti, jak otloukal nějaký kámen. Osopil se naň, co pohledává na jeho pozemcích. Cizinec se polekal, ale hned vysvětloval, že je benátčan a pomoci čarovného proutku hledá zlato a drahé kameny. Netajil se tím, že před několika dny skutečně v blízké skále objevil poklad. Ale odtud bude moci být jen stěží vyzvednut. Pánovi zahořeli oči a vyzvídal na cizinci, jakým způsobem by bylo možno dobýt poklad ze skály.

„To se podaří jen tomu, kdo má čarovný drahokam z Jericha“

„A ty jej máš?“

„Mám“ prozradil důvěřivý cizinec s úsměvem, „ale za živý svět jej nikomu nedám. Sám jsem jej velmi těžko získal“.

Trautenberg přemluvil Benátčana alespoň k tomu, že mu ukázal, kde poklad ve skále leží. Tu se lakotný rytíř vrhl na cizince. Lehko ho přemohl, protože byl cvičen v zápasech s dravou zvěř.

Zatímco spěchal domů se zázračným drahokamem na prsou, zavírala se nad nešťastným Benátčanem pomalu hladina bezedného močálu.

Výčitky svědomí pronásledovaly po několik dní pána a nedovolily mu, aby vyzkoušel čarovnou moc drahokamu. Nakonec přece jen zvítězila touha po zlatě. Za svítání odejel ke skále a zaklepal na ni drahokamem. S rachotem se otevřela a hned u vstupu oslnil rytíře lesk zlata zde nahromaděného. Přímo u nohou se mu leskla velká hromada blýskavých dukátů. Bez meškání se jimi naplnil kapsy i tornu a zaklepal opět na skálu, aby se zavřela. Dlouho potom projížděl mezi skálou a zámkem, kam přenášel poklad. Neužíval však dlouho svého bohatství tak nečestně získaného.  Brzy zemřel. Lid si vypravuje, že musí jeho duch za trest věčně bloudit za tmavých nocí mezi oběma osudnými místy, močálem a skálou. Proto se také obyvatelé vesnice vyhýbali v noci těmto místům.

Výtah z knížky, kterou zpracoval pan Jan Prášek st. k 600. výročí první písemné zmínky o obci. Kniha byla zpracována na základě zápisů z obecní kroniky, vyprávění pamětníků, archivních dokumentů SOA Tachov a sborníků Zdeňka Procházky.